V roce 1904 dostali holýšovští hasiči svoji první stříkačku. Byla to dřevěná stříkačka s ruční pumpou a byla tažená koňmi.

V roce 1931 bylo pořízeno nové motorové vozidlo zn. Chevrolet, které dopravovalo požární družstvo a motorovou stříkačku k výjezdům. Toto auto máme dodnes.

Z různých starých vyobrazení i zápisů ve starých kronikách můžeme poznat, že požáry v dřívějších dobách, kdy stavení byla dřevěná a krytá slámou či došky, byly velmi ničivé. Nezřídka se stávalo, že vyhořely celé vesnice, ba i celá města. To vedlo lidi k tomu, aby začali požárům předcházet, a když už vznikly tak jak je účinně a organizovaně likvidovat.

            Jak historické prameny prozrazují, ohni se nevyhnula ani naše obec, i když se tak stalo na pozadí válečných událostí. Poprvé za husitských válek roku 1427, kdy byl Holýšov mimo kostela vypálen a zničen. Totéž se stalo za třicetileté války v roce 1641 – 1642, kdy opět vyhořely všechny domy a i kostel byl srovnán se zemí.

            První iniciativou k zabezpečení majetku lidí před požáry byl patent císařovny Marie Terezie, který popisoval záchranné práce a určoval preventivní řád proti vzniku požárů. Podle tohoto patentu mělo být v každé obci k dispozici hasební nářadí, rychtář byl určen jako velitel hasebních prací a jemu patent určoval, jak má postupovat i po likvidaci požáru. Druhá část tohoto dokumentu se zabývala prevencí před ohněm. Tak např. bylo povinné mít zděný komín místo často užívaných dřevěných, na půdách a ve stájích se kolem komínu nesměly skladovat hořlavé látky, ve stodolách a kůlnách, kde se skladovalo seno, bylo zakázáno kouřit a používat svítidel atd…..

            Tento patent, v Čechách vydaný roku 1755, byl prvním zákonem, který se zabýval protipožární ochranou.

            Další nový patent týkající se ochrany před požáry vyšel 25. června 1785 za vlády Josefa II. Odstraňoval nedostatky předešlého patentu a byl již propracovanější. Daleko větší měrou se soustředil na prevenci před požáry, včetně otázek stavebních. Další část tohoto dokumentu pojednávala o organizaci práce při hašení požáru. Velení bylo svěřeno přímo purkmistrovi nebo některému z radních či rychtáři.

            Bylo přikázáno stříkat vodu po větru a při nebezpečí rozšíření požáru bez prodlevy strhnout sousední domy. Osoby zúčastněné se hašení nesměly se vzdalovat a byly povinny zůstat tak dlouho, dokud bylo zapotřebí. Po požáru a ošetření použitého nářadí se měla zaslat zpráva na krajský úřad a zahájit vyšetřování případného viníka.

            Stejně jako předešlý patent se ani tento nepodařilo plně uvést v život, i když snaha obcí tu byla.

            V 19. století začaly vznikat ve městech a na vesnicích nejprve profesionální a později také dobrovolné jednoty, které přebíraly břemeno boje s ohněm na sebe. Tím se také postupem času projevila lepší organizovanost a připravenost hasičů k boji s ohněm. Ve světě se tyto hasičské jednoty zakládaly již na počátku 19. století, např. okolo roku 1800 byli profesionální hasiči v Německu, Itálii i Francii. V českých zemích vznikl první český profesionální sbor roku 1853 v Praze, další pak roku 1854 v Zákupech, roku 1861 v Liberci (to byly sbory německé) a roku 1864 byl založen ve Velvarech první český dobrovolný hasičský sbor.

            V této době se již objevují i první krátké zprávy o požární ochraně v Holýšově. Dne 9.července1863 vypukl v 15 hodin ve Všekarech velký požár, při kterém shořely dva dvory. Z Holýšova vyjel na pomoc nově pořízený hasičský vůz vyrobený staňkovským kolářem. Na podzim téhož roku, 14. listopadu 1863, byla postavena nová hasičská kolna za domkem obecního pastýře.

            V dalších letech obecní kroniky o činnosti předchůdců holýšovských hasičů mlčí. A to i přesto, že 4. června 1864 vznikl v blízkých Kvíčovicích velký požár, při kterém vyhořelo 11 stavení. Požár tenkrát hasilo 9 stříkaček, ale pro velké sucho a nedostatek vody se situace nezvládla. Velmi ničivým byl pro Holýšov požár ze dne 1. května 1868, kdy zcela vyhořelo 9 stavení.

            A opět historické prameny mlčí. Ještě se jednou vynořuje zprávička pojednávající o tom, že dne 22. října 1877 byl pro učitele převezen dřevník, který dříve sloužil jako hasičárna. Poslední zprávou 19. století, která se vztahuje k požární ochraně naší obce, je zápis o požáru ze dne 28. srpna 1892 na území Holýšova.

            Do konce 19. století se již nikde neobjevují žádné zápisy, které by nám alespoň trošku prozradily něco o požární ochraně v naší obci a našich předchůdcích chránících naši obec a blízké okolí před požáry.

Je tomu již dva a čtvrt roku, co ve zdejší nově postavené sklárně Ondřeje Zieglera začala výroba zrcadlového skla, které se vyváží prakticky do celého světa. Továrna zaměstnává 1 200 lidí, za 12hodinovou pracovní směnu si dělníci vydělají v průměru 1,20 – 1,50 zlatých. Při tomto množství lidí, kteří denně přicházejí za prací, vznikají v obci další a další živnosti. V tomto roce je zde již 5 hostinců, 6 obchodníků, 2 řezníci a z řemeslníků kolář, sedlář, kovář, tapecíř, zahradník, zámečník, elektrotechnik, 3 krejčí, 2 obuvníci, 3 pekaři, 3 holiči, 2 švadlenky, ….. Zatím to nikdo netuší, ale prosperita této sklárny ovlivní vývoj, vzhled i život lidí naší obce na několik desetiletí. V roce 1900 měl Holýšov 91 domů a 689 obyvatel. Za několik let se obec rozšíří o nově postavené rodinné domy. Projíždějí tudy osobní i nákladní vlaky České západní dráhy, po císařské silnici se ozývá hrkot kol vozů s nákladem zboží do vnitrozemí či na opačnou stranu do Bavor. Ve věži nově opraveného kostela vyzvání nový zvon, děti již druhým rokem chodí do nově vybudované školy, je tomu rok, co byla na poště otevřena nová telegrafní stanice a v této době, v rychle se rozvíjející obci našlo se několik lidí, které nadchla myšlenka jedna z nejušlechtilejších: založit hasičský sbor v Holýšově, jehož potřeba byla stále naléhavější jako ochrana před požáry, které způsobovaly škody na majetku soukromém, ale i veřejném.

Stalo se tak dne 19. července 1903.

Náš sbor byl založen jako sbor německý a byl začleněn do Stodského hasičského okresního svazu. I přesto, že je znám datum založení a jméno prvního velitele, nedochoval se bohužel žádný zápis o technice, s jakou tenkrát hasiči začínali.

            Zásadní obrat nastává v roce 1904, kdy byla zakoupena nová stříkačka, tenkráte ještě dřevěná, tažená koňmi a s ruční pumpou. Ale nechme promluvit soudobý zápis, který tuto významnou událost popisuje: „Dne 10. července 1904 zahájil místní požární sbor svátek založení svěcením stříkačky. Konání mše bylo povoleno Konsiliem v Praze. Tato mše byla sloužena na postranním oltáři na evangelické straně, který byl postaven před kostel pod kvetoucí lípy. Proto byl také na toto místo postaven oltářní kámen. V sobotu dne 9. července přijel dráhou důstojný pán Helmer, opat kláštera Teplá, v doprovodu svého důstojného sekretáře Rubíka. Přijeli v 19.00 hodin, byli zastupitelstvem představeni požárnímu sboru a učitelstvu a byli doprovázeni muzikou, vystupující školní mládeží a hasičským sborem na faru. Tady obdržel opat Helmer čestný diplom hasičů.

10. července v 10.00 hodin pozdravil inspektor hasičů okresu Stod a vrchní cvičitel sváteční hosty. Potom sloužil farář Holý sváteční mši a pronesl sváteční kázání. Nakonec se pustil opat Helmer za asistence svého sekretáře Ruschka a staňkovského faráře do svěcení stříkačky. Konal se proslov, pak následoval „Příslib“ členů a vázání vzpomínkových stužek. Důstojný pan prelát daroval hasičskému sboru 100 zlatých a v půl páté odjel zpět do kláštera.“

            Další záznamy o činnosti hasičů v naší obci jsme čerpali z různých kronik a tiskovin. Tudíž se ve velké většině týkají výjezdů k požárům. Tak např. naši hasiči vyjeli 2. září 1906 po 22.00 hodině k požáru do Neuměře, kde se hašení zúčastnilo dalších pět sborů. Přesto zde však vyhořely dva dvory s velkými zásobami obilí, slámy, dříví a uhlí. Všechny sbory zde pracovaly až do rána.

            29. srpna 1907 shořela po úderu blesku stodola na statku v Trubcích, ostatní se podařilo zachránit.

            Další zápis je o velkém požáru mlýna pana Pičmana dne 12. září 1911, kterému padla za oběť obytná budova s dřevníkem a zásobou dřeva. Samotný mlýn a stáje byly hasičskými sbory z Holýšova, Stoda a Touškova uchráněny. Místní sbor zasahoval v tomto období u dalších čtyř požárů.

            Nejen oheň, ale i voda nutila lidi hledat pomoc u hasičů. Jeden příklad za všechny. V roce 1910 v měsících květnu a červnu velmi často pršelo, následkem čehož se objevila ve sklepě fary voda, kterou místní hasičský sbor několikráte vypumpoval, ale voda se objevovala znovu a znovu. Až na konci června se voda ztratila.

            Svým dílem se podíleli hasiči i na veřejném a kulturním životě obce, jak nám dokládají zápisy z roku 1908 o oslavách 60. výročí vlády císaře.

            26. října 1920 likvidovali holýšovští hasiči společně s dalšími sbory obrovský požár truhlárny ve sklárně. Za obět ohni padlo 20 vagónů prken a 2 vagóny balicího papíru.

            Dne 3. června 1923 uspořádali hasiči oslavu k 20. výročí založení sboru. Odpoledne byl slavnostní koncert a večer taneční zábava. Této slavnosti se zúčastnil velký počet lidí jak místních, tak i z okolí, čímž vyjádřili důležitost a zájem o tuto složku.

            Ale v příštím roce museli hasiči čelit úmyslně založeným požárům stohů. Jak se události seběhly nám prozradil dosud žijící pamětník pan Václav Vogeltanz: „Jako kluk si ty ohně pamatuji velmi dobře, díval jsem se na ně z okna vily na pile p. Pičmana, kde jsme v tu dobu bydleli.

            To pořádali hasiči bál a v tom nejlepším, okolo 23.00 hodiny byl vyhlášen poplach. Hořel jeden ze dvou stohů na poli proti pile. Samozřejmě, že bylo po bále, hasiči šli hasit, ale uchránili sousední stoh slámy. S tím hořícím už nemohli nic udělat. Za týden pořádala jiná organizace také bál a hasiči si řekli: „Když jsme si nezatancovali na svém  bále, zatancujeme si teď.“  Ale stalo se totéž a v tom nejlepším museli hasiči ujet k hořícímu druhému stohu slámy, který týden před tím uchránili. Určitě to zapaloval tenkrát někdo úmyslně.“

            Jak ubíhal čas, zdokonalovala a modernizovala se i hasičská technika. Už se nevyráběly stříkačky s ruční pumpou, ale na světě byly již hezkou řádku let stříkačky mnohem výkonnější a poháněné motorem. Také v Holýšově nastal v této věci zlom a v roce 1927 koupil Obecní úřad pro hasiče motorovou stříkačku od firmy Czermak z Teplic. Tento stroj byl dodán dne 30. března 1927 a již 3. dubna byl předveden četným divákům při veřejném hasičském cvičení. Slavnostní vysvěcení nové stříkačky se konalo dne 10. července 1927.

            V tomto roce byla na žádost hasičů Obecním úřadem postavena požární nádrž na horním konci obce. S popisem původní podoby nádrže nám pomohl pan Stanislav Kordík: „Byly to dvě vzájemně propojené podzemní nádrže napájené potokem přitékajícím od vrchu Trný. Nad nádržemi stála strojovna, ve které bylo velké čerpadlo poháněné elektromotorem. Při požáru v obci se toto čerpadlo zapnulo a během několika okamžiků se zavodnila zcela samostatná požární hydrantová síť rozvedená po celé obci. Za 2. světové války byla tato požární síť zrušena a připojena na vodovodní řad pitné vody.“

            Nádrže o objemu asi 190 000 l byly zrušeny v první polovině 70 let 20. století. Nyní v těchto místech, v Sokolovské ulici, stojí garáže.

            Ale zpět, tentokráte do roku 1928, kdy byla postavena nová hasičská zbrojnice. Stála v dnešní Příčné ulici až do roku 1997, kdy byla zbourána a ustoupila rozšiřujícímu se zdravotnímu středisku.

            Dne 30. září 1928 slavil hasičský sbor 25. výročí svého vzniku, ale slavnosti se zúčastnilo málo lidí. Pořadatelé – hasiči byli tímto velmi zklamáni.

            K roku 1929 se váže veselá historka, v níž na rozkaz Obecního úřadu hráli hlavní úlohu hasiči. Tehdejší dobový tisk napsal: „Jen zchytra na to. Za sněhových vánic v poslední době stalo se, že vítr připleskl na ciferník a ručičky radničních hodin v Holýšově sníh a tím zakryl číslice. Nepohoda zajisté, ale v té době odpustitelná chyba, když není znát, kolik je správně hodin, jestli ručička stojí chloupek před aneb za číslicí na orloji. Tak myslili občané z Holýšova, ne však moudří šalamouni řídící osudy radnice. Nač máme novou radnici a na věži nové hodiny, chloubu Holýšova? Však uvidíme, kdo z koho, jestli my páni z radnice aneb všetečka příroda. I dán kocourkovský rozkaz hasičům, aby sníh z ciferníku sestříkali. Rozkaz je rozkaz, a tak přikročeno k jeho provedení. Sníh sestříkán. Proč se jen ti dotěrní cestující, kteří jeli autem kolem radnice, tak inpertinentně smáli? Co na tom k smíchu, když pečujeme o to, aby pasažéři viděli na ciferník? Tak a nyní máme zase hodiny v pořádku. Chyba lávky! Stříkáním vnikla voda do vnitřku hodin – nu a co dál – no tedy hodiny, ty nádherné radniční hodiny – zamrzly. A to nic! Od čeho jsme moudří páni z radnice? Rozkaz číslo dvě: zatopit pod hodinami. Historie se opakuje, totiž že rozkaz je rozkazem. I zatopeno, led povolil a nyní radniční hodiny opět správně šlapou a ručičky správně ukazují. Stalo se tak v lednu 1929. Ben Akibo, barone Prášile a všichni ostatní mudrci, kam s vaším rozumem? Jste prostě překonáni pány z holýšovské radnice.“

            Dalším výrazným mezníkem ve vybavení sboru se stal počátek roku 1931. Tehdy dne 21. března došlo obci zakoupené auto pro motorovou stříkačku. Do té doby ji stále tahali k zásahům koně. Na auto zn. „Chevrolet“ se vešlo až 12 mužů. A co se nestalo. Druhý den 22. března odpoledne byla provedena zkušební jízda do Horšovského Týna, ale nepozorností řidiče auto narazilo do stromu. Naštěstí se nikomu nic nestalo a ani auto nepotřebovalo žádnou opravu. Ze samé radosti nad tím, že mají nové auto, provedli hasiči při projíždění Staňkovem další věc, kterou popsal tehdejší tisk: „Poplach. Sbor dobrovolných hasičů v Holýšově pořídil si ku motorové stříkačce, kterou vlastní již delší čas, nyní též auto, které v neděli na zkušební jízdě Staňkovem k Horšovskému Týnu hasiči zmíněného sboru předvedli a při tom jízdou Staňkovem zatroubili poplach: Ho–ří. Shodou okolností pískala v tutéž dobu také ve zdejší železniční stanici delší chvíli než obyčejně lokomotiva, takže obecenstvo nabylo opravdu mínění, že někde hoří a vybíhalo z domů.Když se dovědělo pravdu, že projíždějící hasičské auto troubilo poplach, odsoudilo na místě tuto nepřístrojnost, kterou právě hasiči provést neměli.“ Omluvou pro naše předchůdce budiž to, že měli z tohoto automobilu velkou, ale opravdu velkou radost a chtěli se pochlubit a se svojí radostí rozdělit.

            Další nemnohé zprávy o činnosti našich hasičů se týkají zásahů u požárů a zúčastňování se církevních slavností.

            S blížící se hrozbou válečného konfliktu v Evropě prodělávali lidé ve městech i na vesnicích různá poplachová cvičení. Tomu se nevyhnul ani Holýšov. V pondělí 29. června 1936 byl v dopoledních hodinách proveden cvičný nálet třemi letadly z Plzně. Tehdejší tisk pochvaloval výkony pohotovostních oddílů CPO (civilní protiletecké ochrany), hasičů, obecního úřadu i pohotovost občanů. Ze strany hasičů byla prokázána dobrá připravenost k záchranným pracím a občané Holýšova dokázali udržet kázeň při vyhlášení poplachu i během celého cvičení.

            V roce 1940 zde zůstalo jen 20 – 22 hasičů. Ostatní, většinou ti mladí, museli na frontu. Tak to bylo až do konce roku 1942. Někdy v této době dostal hasičský sbor nový vůz Mercedes AS-25 a přívěsnou motorovou stříkačku. Jenže starší, většinou zakládající členové sboru, zřejmě přestávali zvládat stále větší nároky kladené na hasiče v této těžké době. Sami měli co dělat na svých statcích, aby se uživili. A tak se začátkem roku 1943 situace ve sboru vyvinula do té míry, že bylo založeno české hasičské družstvo o síle deseti mužů. Na tuto dobu vzpomíná pan Bedřich Kořan: „Začátkem roku 1943 dal dohromady Josef Lischka, tehdejší velitel, hasičské družstvo, které se skládalo ze samých 17 a 18letých kluků. Velitele družstva nám dělal Karel Lischka. Dostali jsme Chevroleta, stříkačku, přilby, opasky, sekyrky, boty a uniformy. Jako zbrojnice nám musela stačit stodola za tehdy nově postaveným mostem.

            Němci v té době již tolik necvičili, protože většinou to byli starší lidé a navíc měli plno své práce. Za to my jsme cvičili každý týden. Sice jsme se nesešli pokaždé všichni, protože někteří dojížděli za prací i do Plzně, ale to nevadilo. Cvičení s Chevroletem a stříkačkou jsme dělali na louce u řeky vedle mostu, dnes jsou tam zahrádky. Učili jsme se jak prakticky, tak i teoreticky.

            Za dobu trvání tohoto družstva jsme zasahovali u několika požárů lesa na střelnicích, zúčastnili jsme se záchranných prací po bombardování Dobřan a samozřejmě jsme zasahovali i zde v Holýšově při požárech vagónů s municí a při likvidaci požárů způsobených leteckými nálety na konci války.

            Při těchto velmi nebezpečných zásazích nás velitel sboru J. Lischka držel vždy hodně zpět a nutil nás stále k opatrnosti. Byl si velmi dobře vědom odpovědnosti, kterou za partu mladých kluků nese. Asi díky němu se nám nikdy nic nestalo, i když jsme byli několikrát ve velmi nebezpečných záchranných akcích“.